Doporučení Rady Evropy o výuce dějepisu v Evropě 21. století, MŠMT ČR

RADA EVROPY
VÝBOR MINISTRŮ

Doporučení Rec (2001) 15 o výuce dějepisu v Evropě 21. století

(přijaté Výborem ministrů dne 31. října 2001 na 771. zasedání zástupců ministrů)

Výbor ministrů v souladu s článkem 15.b Statutu Rady Evropy,

bera v úvahu, že cílem Rady Evropy je dosáhnout větší míry jednoty mezi jejími členy;

maje na paměti ustanovení Evropské kulturní úmluvy podepsané dne 19. prosince 1954 v Paříži, která vyzvala signatářské státy k podpoře studia historie a civilizace států ostatních smluvních stran a k podpoře takového studia na území států ostatních smluvních stran; připomínaje summity ve Vídni (v roce 1993) a Štrasburku (v roce 1997), na nichž hlavy států a vlád členů Rady Evropy:

vyjádřily své přání učinit Radu Evropy zcela schopnou splnit náročné úkoly, které před ni 21. století klade;
vyjádřily nutnost posílení vzájemného porozumění a důvěry mezi národy, zejména prostřednictvím osnov pro výuku dějepisu, které mají vykořenit předsudky a zdůraznit pozitivní vzájemné vlivy, jimiž na sebe během historického vývoje Evropy působily různé země, náboženství a myšlenkové proudy;
znovu zdůraznily vzdělávací a kulturní dimenzi hlavních náročných úkolů, které se musí v Evropě zítřka řešit;

potvrzuje, že ideologické překrucování a tendenční upravování dějin je neslučitelné se základními zásadami Rady Evropy, jež definuje její Statut;

maje na paměti doporučení Parlamentního shromáždění o evropské dimenzi vzdělávání (doporučení 1111 (1989)) a doporučení Parlamentního shromáždění o dějinách a studiu historie v Evropě (doporučení 1283 (1996));

s ohledem na usnesení č. 1, přijaté na 19. zasedání Stálé konference evropských ministrů školství, o vývojových trendech a společných problémech v oblasti vzdělávání v Evropě (Kristiansand, Norsko, 1997) a s ohledem na usnesení a závěry z 20. zasedání Stálé konference evropských ministrů školství k projektu "Studium a výuka evropských dějin ve 20. století" (Krakov, Polsko, 2000);

maje na paměti deklaraci přijatou na Neformální konferenci ministrů školství zemí jihovýchodní Evropy (Štrasburk, 1999), v níž se doporučuje podniknutí praktických aktivit v tematických oblastech, v nichž má Rada Evropy dlouholeté a uznávané odborné znalosti a k nimž náleží i výuka dějepisu;

bera v úvahu deklaraci přijatou na Regionální konferenci ministrů školství kavkazských zemí (Tbilisi, Gruzie, 2000);

s ohledem na doporučení č. R (98) 5 Výboru ministrů členským státům, pokud jde o vzdělávání o evropském dědictví, v němž ministři prohlašují, že vzdělávací aktivity zaměřené na toto téma vysvětlují význam budoucnosti prostřednictvím hlubšího pochopení minulosti;

s přihlédnutím k usnesení Výboru ministrů (98) 4 o kulturním směřování Rady Evropy;

bera v úvahu doporučení č. R (2000) 1 Výboru ministrů členským státům o podpoře přeshraniční spolupráce mezi územními komunitami či orgány působícími v oblasti kultury, v němž ministři prohlašují, že přeshraniční aktivity pomáhají mladým lidem osvojit si takový pohled na danou problematiku, který překračuje hranice vlastního státu, a zároveň zvyšují jejich povědomí o rozmanitosti kulturních a historických tradic;

s přihlédnutím k usnesením přijatým na 5. konferenci evropských ministrů zodpovědných za kulturní dědictví (Portorož, Slovinsko, 2001), v nichž ministři znovu zdůraznili, že výuka dějepisu by měla vycházet z pochopení kulturního dědictví a tradic a vysvětlení jejich významu a měla by vyzdvihnout přeshraniční charakter tohoto odkazu;

bera v úvahu doporučení č. R (2000) 13 Výboru ministrů členským státům o evropské politice přístupu k archívům, v němž ministři s ohledem na rostoucí zájem veřejnosti o historii a s přihlédnutím ke skutečnosti, že hlubší pochopení nedávných evropských dějin by mohlo přispět k prevenci konfliktů, požadují zavedení evropské politiky přístupu k archívům vycházející z principů slučitelných s demokratickými hodnotami;

maje na paměti doporučení č. R (97) 20 Výboru ministrů členským státům o "jazyku nenávisti", jenž je v něm definován jako každá forma projevu, která šíří, podněcuje, podporuje nebo ospravedlňuje rasovou nenávist, xenofobii či antisemitismus, a v němž ministři poukazují na skutečnost, že dopad takové rétoriky je ničivější, pokud ji šíří média;

s přihlédnutím k předchozí práci Rady Evropy v oblasti výuky dějepisu, která vycházela z myšlenky smíření a pozitivních vzájemných vlivů, jimiž na sebe působily různé národy například v poválečném období, a která byla zaměřena na očištění učebnic dějepisu od tendenčních zkreslení a předsudků, a s přihlédnutím k aktivitám podniknutým v rámci projektu "Historie v nové Evropě" a programu "Výuka dějepisu a nová iniciativa generálního tajemníka", jež napomohly republikám bývalého Sovětského svazu při rozvíjení metodologií usilujících o modernizaci výuky dějepisu a při vytváření nových učebnic a náležité přípravě učitelů;

s přihlédnutím k výsledkům projektu "Studium a výuka evropských dějin ve 20. století" a ke všem učebním materiálům představeným na závěrečné konferenci k projektu s názvem "Dvacáté století: vzájemné působení názorových stanovisek", která se symbolicky konala v Domě dějin Spolkové republiky Německo (Haus der Geschichte v Bonnu, Německo, 2001);

konstatuje, že projekt "Studium a výuka evropských dějin ve 20. století" umožnil mimo jiné:

dosažení patrného pokroku ve vytváření pluralistického a tolerantního pojetí výuky dějepisu mj. rozvíjením individuálních výzkumných a analytických schopností;
vyzdvižení inovací v oblasti vzdělávání využitím informačních technologií i nových zdrojů učebních materiálů;
koncipování příkladů otevřených přístupů k ústředním otázkám evropských dějin 20. století;

Doporučuje, aby vlády členských států při respektování svých ústavních systémů, situace a podmínek na úrovni státu či místní úrovni a systémů vzdělávání:

vycházely ze zásad stanovených v příloze k tomuto doporučení, pokud jde o současné a budoucí reformy v oblasti výuky dějepisu i přípravy učitelů dějepisu;
zajistily pomocí náležitých postupů na úrovni státu, regionální a místní úrovni, aby byly příslušné veřejné či soukromé instituce v jejich zemi informovány o zásadách stanovených v tomto doporučení, a to s využitím podkladů, z nichž doporučení vychází, zejména zdrojů učebních materiálů vypracovaných během realizace projektu "Studium a výuka evropských dějin ve 20. století";
na základě opatření, jež budou určena, pokračovaly v realizaci aktivit v oblasti výuky dějepisu, aby tak došlo k utužení vztahů založených na důvěře a toleranci uvnitř států a mezi nimi navzájem a ke splnění náročných úkolů, jež před ně klade 21. století;
osvojily si integrovaný přístup využitím dalších projektů Rady Evropy, zejména projektu "Výchova k demokratickému občanství", a práce podniknuté v oblasti kulturního dědictví;

žádá generálního tajemníka Rady Evropy, aby na toto doporučení upozornil státy, které sice nejsou členy Rady Evropy, ale jsou stranami Evropské kulturní úmluvy.

Příloha k doporučení Rec (2001)15

1. Cíle výuky dějepisu ve 21. století

Výuka dějepisu v demokratické Evropě by měla:

zaujímat rozhodující postavení ve vzdělávání odpovědných a aktivních občanů a v rozvíjení respektu vůči všemožným rozdílům na základě zásad tolerance a pochopení národní identity;
být rozhodujícím faktorem ve smíření, vzájemném uznávání, porozumění a důvěře mezi národy;
hrát podstatnou roli v prosazování základních hodnot, k nimž patří tolerance, vzájemné porozumění, lidská práva a demokracie;
být jednou z podstatných součástí svobodně dohodnutého budování Evropy na základě společného historického a kulturního dědictví obohaceného rozmanitostí, i když ji provází konfliktní a někdy i dramatické aspekty;
být součástí vzdělávací politiky, která sehrává bezprostřední úlohu v rozvoji a pokroku mladých lidí s cílem dosáhnout jejich aktivního zapojení do budování Evropy, a rovněž součástí mírového rozvoje lidské společnosti z globálního hlediska a v duchu vzájemného porozumění a důvěry;
umožnit rozvíjení intelektuální schopnosti žáků kriticky a odpovědně analyzovat a interpretovat informace, a to prostřednictvím dialogu, hledání historických dokladů a otevřené debaty založené na mnohočetnosti hledisek, především ve vztahu ke sporným a citlivým otázkám;
umožnit občanům Evropy obohatit svou individuální a kolektivní identitu poznáním společného historického dědictví v jeho místní, regionální, národní, evropské a globální dimenzi;
být nástrojem prevence zločinů proti lidskosti.

2. Zneužívání historie

Výuka dějepisu nesmí být nástrojem ideologické manipulace či propagandy ani se nesmí zneužívat k prosazování netolerantních, ultranacionalistických, xenofobních, rasistických či antisemitských idejí.

Historický výzkum a dějepis vyučovaný na školách nemohou být v žádném případě slučitelné se základními hodnotami a stanovami Rady Evropy, pokud umožňují nebo podporují zneužívání dějin, ať již vedené jakýmkoli záměrem, k němuž dochází prostřednictvím:

překrucování skutečnosti nebo vytváření falešných důkazů, tendenčně upravených statistik, vykonstruovaných představ atd.;
zaměření pozornosti na jednu událost ve snaze ospravedlnit nebo zatajit jinou;
zkreslování minulosti pro účely propagandy;
extrémně nacionalistického výkladu minulosti, který může vést ke vzniku dichotomie mezi "my" a "oni";
zneužívání historických záznamů;
popírání historických skutečností;
opomíjení historické skutečnosti.

3. Evropská dimenze ve výuce dějepisu

Protože budování Evropy je výrazem svobodného rozhodnutí samotných obyvatel Evropy i historické skutečnosti, bylo by vhodné:

prokázat existenci trvalých historických vztahů mezi místní, regionální, národní a evropskou úrovní;
podnítit výuku věnovanou obdobím a vývojovým trendům, v nichž se evropská dimenze projevila nejzřetelněji, zejména historickým či kulturním událostem a tendencím, jež podporují vědomí evropanství;
využívat všechny dostupné prostředky, zejména informační technologie, k podpoře spolupráce mezi školami a výměnných projektů zaměřených na témata související s evropskými dějinami;
rozvíjet zájem žáků o historii dalších evropských zemí;
zavést či rozvíjet výuku historie samotného budování Evropy.

K podpoření evropské dimenze ve výuce dějepisu v rozšířené, demokratické a mírové Evropě by bylo vhodné:

zohlednit výsledky práce vykonané v rámci projektu "Studium a výuka evropských dějin ve 20. století", který vedla Rada pro kulturní spolupráci, a to jak z hlediska obsahu projektu, tak i metodologického přístupu;
čerpat z programů Rady Evropy věnovaných reformě výuky dějepisu a z vytváření nových učebnic a metodických příruček během realizace aktivit usilujících o rozvíjení a upevnění demokratické stability;
čerpat z programů Rady Evropy zaměřených na zvyšování povědomí o společném dědictví a výuku věnovanou tomuto tématu;
co nejvíce šířit učební materiály vypracované v rámci projektu "Studium a výuka evropských dějin ve 20. století" náležitým využitím informačních a komunikačních technologií;
zvýšit míru pomoci při přípravě nových osnov a standardů pro výuku dějepisu včetně vytváření nových učebnic, zejména v Ruské federaci, kavkazských zemích, jihovýchodní Evropě a černomořském regionu;
využívat program Rady Evropy zaměřený na školení pedagogických pracovníků a pomáhat tak učitelům osvojit si tyto nové poznatky zasazené do evropského kontextu a umožnit jim srovnávat své názory, úhly pohledu a zkušenosti.

4. Obsah osnov

I když se výuka dějepisu musí vyvarovat pouhé akumulace encyklopedických poznatků, musí přesto zahrnovat:

zvyšování povědomí o evropské dimenzi, kterou je třeba zohlednit při koncipování osnov, aby si tak žáci osvojili "vědomí svého evropanství" otevřené vůči zbytku světa;
rozvíjení kritických schopností studentů, schopnosti samostatného myšlení, objektivnosti a odolnosti vůči manipulaci;
události a momenty, které se trvale zapsaly do evropských dějin, rozebírané na místní, národní, evropské a globální úrovni a nahlížené prizmatem zvláště významných období a skutečností;
zkoumání každé z dimenzí evropské historie, nejen dimenze politické, ale i ekonomické, společenské a kulturní;
rozvíjení zvídavosti a smyslu pro zkoumání podstaty událostí, zejména využitím metod objevování a zjišťování faktů při studiu evropského dědictví, tj. oblasti, která odhaluje mezikulturní vlivy;
vykořenění předsudků a myšlenkových stereotypů tím, že osnovy pro výuku dějepisu osvětlí a vyzdvihnou pozitivní vzájemné vlivy, jimiž na sebe působily různé země, náboženství a myšlenkové proudy během historického vývoje Evropy;
kritické studium zneužití historie, ať již takové jednání pramení z popření historických skutečností, jejich překrucování či opomíjení, nevědomosti nebo přizpůsobení ideologickým cílům;
studium sporných a ožehavých otázek, které vezme v úvahu různé skutečnosti, názorová stanoviska a úhly pohledu a bude založeno na hledání pravdy.

5. Metody učení

Využívání zdrojů

Ke sdělování historických skutečností a jejich prezentaci jako předmětu kritického a analytického studia by se měla využívat nejširší škála zdrojů učebních materiálů, zejména:

veřejně přístupné archívy, především v zemích střední a východní Evropy, jež nyní umožňují přístup k autentickým dokumentům, kterého se veřejnosti nikdy předtím nedostávalo;
dokumentární a hrané filmy a audiovizuální produkty;
materiál, který zpřístupňuje informační technologie a který by se měl studovat individuálně a kolektivně, přičemž učitel by zde měl hrát zásadní roli;
všechny typy museí dvacátého století zřizovaných po celé Evropě a místa nesoucí historickou symboliku, jež v žácích podporují realistické vnímání nedávných událostí, zejména prostřednictvím jejich všednodenního rozměru;
ústně předávaná svědectví o nedávných historických událostech, díky nimž může historie pro mladé lidi znovu ožít, a která podávají obraz dějin z hlediska a perspektivy těch lidí, jejichž jména a příběhy se v "historických záznamech" neobjevují.

Osobní výzkum

Žáky je třeba vést k tomu, aby prováděli vlastní výzkum v závislosti na úrovni jejich vzdělání a situaci, a podporovat tak jejich zvídavost a iniciativnost, pokud jde o shromažďování informací a schopnost z nich extrahovat hlavní fakta.

Skupinový výzkum

Je třeba podnítit skupiny žáků, třídy a školy, aby se věnovaly výzkumným projektům nebo aktivnímu učení, aby se tak vytvořily podmínky pro vedení dialogu a otevřené a tolerantní srovnávání názorů.

Interdisciplinární a multidisciplinární přístup

Studium historie by mělo vždy využívat vzdělávací potenciál interdisciplinárního a multidisciplinárního přístupu a provázat poznávání dějin s dalšími předměty v osnovách, včetně literatury, zeměpisu, společenských věd, filozofie, umění a přírodních věd.

Mezinárodní přeshraniční přístup

V závislosti na daných okolnostech by se měla podpořit realizace mezinárodních přeshraničních projektů, které by měly spočívat v tom, že několik škol v různých zemích se bude zabývat zkoumáním společného tématu, použije srovnávací přístupy nebo provede společný úkol, přičemž školy využijí mimo jiné nové možnosti, jež skýtá informační technologie, a založí vazby a výměny mezi sebou navzájem.

6. Výuka a připomenutí historických skutečností

Spolu se zdůrazněním pozitivních výdobytků dvacátého století, mezi něž patří například mírové využití vědeckých poznatků ke zlepšování životních podmínek a rozmach demokracie a lidských práv, je třeba v oblasti vzdělávání vynaložit všechny síly, aby se předešlo opakování nebo popření ničivých událostí, které toto století poznamenaly, konkrétně holocaustu, genocid a dalších zločinů proti lidskosti, etnických čistek a masivního porušování lidských práv a základních hodnot, k nimž se Rada Evropy obzvláště hlásí. Toto úsilí by mělo zahrnovat následující kroky:

pomoci žákům rozvíjet znalosti a povědomí o takových událostech, které vrhly nejhlubší stín na evropské a světové dějiny, a pomoci jim poznat jejich příčiny;
přemýšlet o ideologiích, které k nim vedly, a zvažovat, jak by se jejich opakování dalo zabránit;
koncipovat, vypracovávat a koordinovat příslušné programy školení pedagogických pracovníků v členských státech Rady pro kulturní spolupráci;
usnadnit přístup k dokumentaci, která je k danému tématu již k dispozici, mimo jiné i využitím nových technologií, a vytvářet síť středisek uchovávajících zdroje k výuce v této oblasti;
realizovat a monitorovat realizaci rozhodnutí ministrů školství (Krakov 2000) určit na základě historie každé jednotlivé země den pro připomenutí holocaustu ve školách a prevenci zločinů proti lidskosti;
vytvářet specifický vklad Rady Evropy v oblasti vzdělávání, který bude sloužit Task Force pro mezinárodní spolupráci v oblasti vzdělávání o holocaustu, jeho připomenutí a výzkumu.

7. Pregraduální studium učitelů dějepisu a jejich další vzdělávání

Specializovaná pregraduální příprava učitelů dějepisu a jejich další vzdělávání by měly:

umožnit učitelům dějepisu práci s komplexními a reflexivními metodami výuky dějepisu orientovanými na proces výuky a podnítit je, aby takové metody využívali;
informovat budoucí učitele dějepisu i ty, kteří se tomuto povolání již věnují, o všech nejnovějších produktech, nástrojích a metodách, zejména pokud tyto využívají informační a komunikační technologie;
seznámit učitele s využitím postupů výuky, které zohledňují faktografické údaje a zároveň jdou za rámec pouhého předávání informací a mají žákům umožnit analýzu a výklad historických skutečností a jejich vlivu na současnost, a to v různých kontextech, například společenském, zeměpisném, ekonomickém atd.;
přispět k tomu, že budou učitelé moci využívat postupy hodnocení, které nezohledňují pouze sumu informací, jež se žáci zpaměti naučili, ale i činnosti, které jsou schopni díky svým znalostem a vědomostem provést, ať již se jedná o výzkum, vedení diskuse nebo analýzu sporných otázek;
pomoci koncipovat a vytvářet podmínky pro interdisciplinární studium ve třídách ve spolupráci s jejich kolegy učiteli.

Protože informační a komunikační technologie s sebou přinášejí proměnu role učitele dějepisu, je důležité, aby se:

vytvářely příležitost k výměně zkušeností a informací, aby se tak učitelé mohli seznámit se širokou škálou vzdělávacích situací daných jejich novými rolemi;
podpořilo vytváření diskusních skupin, které se budou věnovat obtížím spojeným s výkonem tohoto povolání, nejistotě a pochybnostem o těchto nových metodách výuky;
rozvíjely databáze zdrojů, které budou nejen uvádět údaje o dostupných dokumentech a webových stránkách, ale i specifikovat platnost informací získaných z těchto dokumentů a stránek.

Pro splnění těchto cílů a stanovení specifického profilu učitele dějepisu by bylo vhodné:

poskytnout vzdělávacím zařízením, která připravují učitele dějepisu, podporu potřebnou pro zachování a zlepšení kvality jejich přípravy, a především rozvíjet profesionalitu a společenské postavení učitelů dějepisu;
věnovat zvláštní pozornost vzdělávání osob, které připravují učitele dějepisu, na základě zásad obsažených v tomto doporučení;
podpořit srovnávací výzkum zaměřený na cíle, struktury a standardy, které se vztahují k počáteční přípravě učitelů dějepisu a jejich školení při zaměstnání, a přitom podporovat spolupráci a výměnu informací mezi příslušnými institucemi potřebnou pro reformování počáteční přípravy učitelů dějepisu a jejich školení při zaměstnání a školení školitelů;
usilovat o navázání partnerství mezi všemi institucemi, které se věnují přípravě učitelů dějepisu nebo jejichž činnost se této oblasti dotýká (zejména média), a tato partnerství podporovat, s cílem zdůraznit jejich zvláštní poslání a specifické povinnosti.

8. Informační a komunikační technologie

Kromě dodržování zákonných ustanovení a respektování svobody projevu je zároveň třeba podniknout nutné kroky proti šíření rasistických, xenofobních a revisionistických materiálů, zejména prostřednictvím Internetu.

V kontextu obecně rozšířeného využívání informačních a komunikačních technologií mezi mladými lidmi ve škole i mimo školu je důležité, aby metody a postupy výuky braly v úvahu skutečnost, že tyto technologie:

jsou nesmírně důležitým zdrojem pro výuku dějepisu;
nutí nás důkladně zvažovat rozmanitost a spolehlivost zdrojů informací;
umožňují učitelům a žákům přístup k původním zdrojů a mnohočetným interpretacím skutečností;
impozantně rozšiřují přístup k historickým údajům a skutečnostem;
zvyšují možnosti výměny informací a vedení dialogu a tyto výměny a dialog usnadňují.

Kromě toho by bylo vhodné vytvořit podmínky nezbytné k tomu, aby učitelé:

v procesu selekce pomohli svým žákům samostatně posoudit spolehlivost informačních zdrojů a informací;
zavedli ve třídách postupy, které podporují kritickou analýzu, počítají s mnohočetností názorových stanovisek a uplatňují multikulturní přístup k výkladu skutečností;
pomohli svým žákům rozvíjet takové dovednosti, jako je například kritická analýza a myšlení v analogiích.

MŠMT ČR

Navigace

Moje menu

Naposledy čtené články

Vyhledávání

Přepínání jazyků