Na místě současného paláce stály původně tři domy, které stavebně propojil kolem roku 1571 architekt, stavitel a kameník Bonifác Wohlmut. V jednom z nich se v letech 1700 - 1713 nacházel divadelní sál, kde se provozovala německá operní představení. V 90. letech 18. století se tyto domy staly majetkem Černínů z Chudenic. Ti je nechali v roce 1796 přestavět a sjednotit. Autorem této přestavby byl architekt Josef Zobel. Již jako jeden palác jej zdědila v roce 1800 kněžna Marie Pavlína z Hohenzollern – Hechingen.
Palác patřil také Petru Bironovi, vévodovi Kuronskému a Zaháňskému. Ten byl mimo jiné v letech 1792 -1800 majitelem
náchodského panství a vyIíčil jej spisovatel Alois Jirásek v románě „Na dvoře vévodském". Po jeho smrti pražský palác
užívaly jeho dcery, tedy i Kateřina Vilemína Zaháňská - známá „paní kněžna" z románu Boženy Němcové „Babička". V roce
1806 jej vykoupila od vlastní rodiny Marie Luisa Paulina - sestra Kateřiny Vilemíny. Později patřil také kurfiřtovi
hessenskému.
V roce 1816 se stal majitelem objektu vévoda Charles Alain Rohan z Bouillon a Montbazon, za něhož dostal současnou
pozdně klasicistní podobu, po přestavbě z let 1838 - 1841. Rohanům náležel od roku 1816 do roku 1945.
Dvoupatrová budova uzavírá svými křídly dva dvory. Atikový štít zdobí erb Rohanů. Zajímavý a dosti vzácný prvek
představuje okno se syrským obloukem. Na zadním průčelí nahrazují korintské hlavice pilastrů iónské, charakter oken
je stejný jako u ostatních fasád.
V přízemních prostorách se uplatňují raně i vrcholně barokní a klasicistní klenby. Střední křídlo, dělící dvory,
zdobí v koutech niky s vázami se lvími hlavami a bronzová socha Jana Amose Komenského, která byla vytvořena v roce
1924 sochařem Janem Štursou. Nejzajímavější místností paláce je Velký zrcadlový - původně taneční - sál
v 1. patře. Zde se nachází ono tzv. syrské okno. Jeho interiér člení dvojice korintských sloupů na kratších
stranách, stropy má tabulové-kasetové a podlahy intarsované v klasicistním slohu.
