Jiřina Šiklová, rozená Heroldová, je známá nejen jako vysokoškolská učitelka, ale zejména jako doktorka
filozofie, socioložka, spisovatelka, publicistka, signatářka Charty 77 a politička. Narodila se v Praze v roce 1935
do rodiny učitelky a očního lékaře. Po úspěšném složení maturitní zkoušky na gymnáziu studovala historii a filozofii
na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byla jednou ze zakládajících osobností Katedry sociologie na Filozofické
fakultě v roce 1965.
Od roku 1956 byla členkou KSČ z důvodu možnosti aktivního zapojení do politiky. Ze strany ale v roce 1969 vystoupila, což jí stálo i její místo na Filozofické fakultě, kde přednášela. Po jejím propuštění z fakulty pracovala jako uklízečka v Klementinu, věnovala se samostudiu, a poskytovala svým studentům také konzultace. V 70.letech se stala sociální pracovnicí na geriatrickém oddělení v Thomayerově nemocnici v Praze, kde se věnovala výzkumu. V této době také spolupracovala s Petrem Pithartem na pašování ilegálních knih do zahraničí a zpět. Tuto práci vykonávala až do roku 1981, kdy byla zatčena StB a obviněna z podvracení republiky. Po svém propuštění v roce 1982 ovšem pašování knih obnovila a později se vyjádřila, že pro to, v co člověk věří, stojí za to "nechat se zavřít".
Po roce 1989 začala opět přednášet sociologii na FF UK a iniciovala zde i založení Katedry sociální práce, kterou
také do roku 2000 vedla. Založila také organizaci Gender Studies v Praze. Jednalo se o kontaktní středisko českých
ženských organizací a o knihovnu, která postupně vznikala hromaděním feministických knih v jejím bytě. Byt
Jiřiny Šiklové se tak na několik let stal místem, kde pořádala přednášky, jazykové kurzy a diskuze i se zahraničními
feministkami. Právě založení Gender Studies následně sehrálo důležitou roli i při snahách o
prosazení problematiky genderu - vztahu mezi muži a ženami a jeho mocenských aspektů - do českého školství.
První kurzy gender studies se uskutečnily na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v roce 1992 a byly zcela
financovány Nadací Gender Studies.
V roce 2009 Jiřina Šiklová kandidovala za Stranu zelených do Evropského parlamentu a o rok později za stejnou stranu pro Královéhradecký kraj do sněmovny, mandát ale nezískala. Je také autorkou mnoha knih, například Dopisy vnučce (2007), Matky po e-mailu (2009),Vyhoštěná smrt (2013), Omlouvám se za svou nepřítomnost: dopisy z Ruzyně 1981-1982 (2015).
Za svůj život získala řadu ocenění - v roce 1999 jí prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy I. stupně, v roce 2000 získala plaketu Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce, v roce 2020 obdržela u příležitosti svých 85. narozenin Stříbrnou medaili Senátu Parlamentu ČR za její úsilí o záchranu literatury a uchování svobody a občanské společnosti. Zemřela 22. 5. 2021 ve věku 85 let.
"Když se někdo nechce angažovat, tak ať potom nenadává na druhé. Leda na sebe. Ráda cituji jednoho z nejvýznamnějších konzervativních politických myslitelů Edmunda Burkeho: Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá cenu." Jiřina Šiklová, 2004
GELNAROVÁ, Jitka a Ema SOUČKOVÁ, ed. Vlastním hlasem: In her own voice. Praha:Národní muzeum,
2019.
Historie Gender Studies, o.p.s [online]. 18.3.2013.
Jiřina Šiklová
(1935 - 2021). Paměť národa [online].
PAVELKA, Zdenko. Jiřina Šiklová:
Nepovažuju se za oběť ani za bojovnici. Novinky.cz[online]. 17.11. 2004.
Fotografie
Fotografie Jiřiny Šiklové [online]. Wikipedia.org.
