Jiří Blatný pochází z Brna, působí ve dvou lesních školkách, vede kroužky pro děti a chodí se, jak sám tvrdí, pedagogicky "občerstvovat" do nově vybudované komunitní lesní školy. Sám o sobě tvrdí, že je učitel a také umělec. Jeho život je neodmyslitelně spojen s hudbou v mnoha tvářích. Má také rád přírodu, čas s rodinou a nemalý čas věnuje svému osobnímu i profesnímu rozvoji. Před dvěma lety společně s kolegou Tomášem Chalupským založili projekt “Průvodce”, kde se na výpravách vzájemně setkávají, podporují i vzdělávají muži, kteří působí v předškolním vzdělávání.
Jiří založil společně s kolegou Tomášem neformální společenství "Průvodce", kde se setkávají muži působící v předškolním vzdělávání.
1. Jak jste si vybral práci, kterou děláte? Chtěl jste k práci s dětmi odjakživa?
Moje učitelská dráha začala na Pedagogické fakultě v Brně, kde jsem vystudoval speciální pedagogiku a technickou a
informační výchovu, i když jsem tenkrát ještě nevěděl, zda a jak bych chtěl učit. Po studiích jsem pracoval jako
provozní a dramaturg hudebního klubu, ale už v té době jsem začal působit jako lektor v nízkoprahovém klubu pro děti
a mládež. V roce 2013 jsem se stal koordinátorem a lektorem výchovně-vzdělávacích programů “Hele
lidi”. Společně s nevidícími kolegy jsme objeli mnoho desítek škol, školek i dětských domovů. Tam jsme
seznamovali děti i mládež zábavnou i netradiční cestou se světem handicapovaných, s tím, jaké to je dělat a vnímat
věci jinak, a také s tím, že život není zdaleka černobílý.
Poté, co do mého života vstoupily moje vlastní děti, jsem se začal ještě více zajímat o učení, moderní i inovativní
přístupy ve výchově a vzdělávání. V roce 2018 jsem se stal průvodcem v lesní mateřské škole Sýkorka. Práce předškolního pedagoga v přírodě mě učarovala, a tak
jsem se stal o dva roky později také hlavním pedagogem lesního klubu
Letorost, který vznikal na kopci nad mým bydlištěm. Aktuálně tak působím současně i v družině v komunitní lesní
škole Proutek, který na Letorost navazuje, a musím říct, že tato kombinace "průvodcovstí" a
vzdělávání mě velice těší a naplňuje.
2. Co Vás na této práci baví a co je
na ní nejnáročnější?
Baví mě se podílet na tom, aby děti mohly vyrůstat zdravě, tedy vychovávat je v přírodě, v menší skupině, v bezpečném
a laskavém prostředí, se vzájemným respektem a rozvojem individualit, rozvíjet v nich zdravý vztah k sobě, přírodě i
ostatním.
Taky mě baví přinášet do školky v různých formách hudbu, pohádky, příběhy i divadlo. Užívám si slavnosti, které
pořádáme v rámci koloběhu roku. Baví mě i moje skvělé kolegyně. Jsem vděčný, že můžu pracovat v kvalitních týmech s
podobně naladěnými lidmi.
Poslední dobou jsou mi výzvou nejmladší děti, stále mě učí větší trpělivosti, laskavosti i zpomalení. Náročné je
někdy sladit práci ve školkách a zároveň mít dostatek elánu a energie užít si čas s vlastními dětmi. Výzvou je také
období zimy, kdy je méně slunce, tepla i sil. Snažím se pracovat na tom, abych si uhlídal dostatek kvalitně
stráveného volného času. Někdy je to hra na nástroje, jindy samota a klid nebo výlet do přírody s rodinou a naším
pasteveckým psem. Ten mimochodem chodí do školky dohlížet na děti se mnou a je velmi oblíbený. :-)
Jiřího práce s malými dětmi baví, baví ho přinášet do školky v různých formách hudbu, pohádky, příběhy i divadlo.
3. Čím to podle vás je, že v předškolním vzdělávání a na 1. stupni základních škol učí tak málo mužů?
Pro mě je hlavním důvodem stereotypní vnímání rolí ve společnosti. U nás je to dobře patrné i na samotném názvu
"mateřská škola". Běžně se předpokládá, že péče o děti je ženskou doménou. Osobně vnímám, že muži umí také kvalitně
pečovat o děti, ale dělají to jinak. Velký smysl mi dává propojení žen i můžu. V mužsko-ženských dvojicích pracuji v
obou školkách a funguje to výborně. S kolegyněmi se dobře doplňujeme a zároveň jsme vlastně taková “větší rodina”. To
na děti působí přirozeně a z mého pohledu i celistvěji.
Další věcí je samotná prestiž a docenění učitelské profese a její ohodnocení. Například učitelé v mateřských školách
mají z celého vzdělávacího systému největší zodpovědnost, vzhledem i k tomu, že mohou děti nejvíce osobnostně
poškodit. Ve vzdělávání, především pak malých dětí, by z mého pohledu měli být nejen profesně, ale i osobnostně
dostatečně zralí lidé - učitelé - průvodci (nebo takoví, kteří k tomu jasně směřují). Takoví lidé jsou hodnotní nejen
pro děti a jejich rodiny, ale i pro celou společnost a mohou podporovat onu prestiž.
V neposlední řadě je to pak zřejmě i samotný fakt, že se kluci nesetkávají častěji s muži ve vzdělávání. Ti by pro ně
následně mohli být profesním vzorem. Myslím, že děti by měly vidět a zažívat, že muži mohou být stejně dobří učitelé
jako ženy, a že je to přirozené.
4. Berou děti jinak učitele muže než učitelku ženu? Vnímáte nějaký rozdíl ve svém přístupu k dětem, než jaký mají Vaše kolegyně?
Vnímám, že děti berou trochu jinak každého učitele a jeho osobnost bez ohledu na pohlaví. Navíc každý muž má v sobě i
svou ženskou stránku, a naopak. Je ale pravda, že obecně jsou oblasti, ve kterých mohou být rozdíly mezi muži a
ženami větší, a to i přesto, že ve školkách táhneme za jeden provaz a směřujeme k stejným cílům, fungujeme v rámci
určité společné filozofie. Muži mohou dětem poskytovat pozitivní mužský vzor, mohou ukazovat, jak přistupovat k
řešení situací jinak, přinášet odlišné aktivity a prostě v sobě bytostně nést něco jiného než ženy. To se potom
odráží i v tom, jak muže berou děti.
Především pro kluky je pak přínosem, když mohou vidět muže například dělat fyzickou práci, kutit, pracovat se dřevem
atd. a taky mají možnost se k němu přidat.
U sebe konkrétně vnímám, že do školky přináším určitou hravost a někdy dobrodružství. S dětmi častěji komunikuji
vyžadujícím jazykem, s pečujícím mě doplňují moje kolegyně. Rád například sekám s dětmi dřevo, opravuji věci ve
školce, nabízím hry k vybití energie a kultivaci agrese (např. přetahování, dětské sumo, Prahru - Original play
atd.). Pro starší rád tvořím výzvy.
Do školky přináším určitou hravost a někdy i dobrodružství, a to baví jak děti, tak i mě:) Na fotce hrajeme Prahru.
5. Myslíte si, že by muži mezi učiteli malých dětí měli být zastoupeni častěji? A co by podle Vás pomohlo, aby ve školkách a na základních školách učil vyrovnanější počet žen a mužů?
Rozhodně, myslím, že je důležité, aby ve školách i školkách byli zastoupení muži i ženy ve vyrovnanějším poměru. Pro
mě je takové prostředí pro děti podnětnější, různorodější i přirozenější. Rozmanitost učitelů, přístupů i pestrost
vzorů k nápodobě pak jdou ruku v ruce s rozmanitostí dětí a podporou jejich individualit. To mimo jiné u dětí
přispívá k jejich rozvoji emoční inteligence, respektu k rozdílům, rozšiřuje jejich zájmy a aktivity.
Věřím, že k vyrovnanějšímu počtu žen i můžu pomáhá podpora větší prestiže povolání a jeho ohodnocení, dále
rozmělňování společenských předsudků a stereotypů, osvěta a otevírání diskuze o důležitosti a přínosu obou pohlaví
při vzdělávání. Dává mi také smysl podpora samotných mužů formou mentoringu, možností profesního i osobního rozvoje
atp. například v rámci různých skupin, tak jako to neformálně realizujeme v rámci našeho projektu
“Průvodce”.
Vidím, že tohle všechno už se děje v lesních školkách a je zde čím dál více můžu, kteří s menšími dětmi
kvalitně pracují. Jsem rád, že toho můžu být součástí a přál bych si, aby to tak mohlo být ve všech typech
školek.
Mimochodem naše další mužská výprava proběhne už v květnu a muži z předškolního vzdělávání z celé ČR, které
to láká, jsou velmi vítáni!
Téma rovnosti žen a mužů na webu MŠMT: https://archiv.msmt.gov.cz/ministerstvo/genderova-rovnost
