Diskuse se věnovala kvalitě vzdělávání a hodnocení jeho výsledků; spravedlivému, inkluzivnímu pojetí vzdělávání; celoživotnímu učení; dále vzdělávání uprchlíků a migrantů (které je z pohledu mimo českou kotlinu zásadním problémem současnost), a také výchově k tzv. globálnímu občanství zahrnující otázky mezikulturního porozumění. Všechna uvedená témata jsou v ČR vnímána a diskutována ve zcela odlišné politické a společenské atmosféře než tomu bylo v prezentacích ostatních zemí západního civilizačního okruhu. Platí to zejména o vzdělávání uprchlíků a migrantů, v němž tyto země vidí spíše organizační a technické problémy než aby oživovaly identitární paniku, a také o výchově ke globálnímu občanství, které je zásadní pro předcházení konfliktům a schopnost soužití vzhledem ke stále se zkracujícím vzdálenostem globalizovaného světa „bez hranic“.
K prvním třem tématům se za Českou republiku vyjádřil náměstek ministryně školství Stanislav Štech, který vystoupil v panelu k prioritám národních vzdělávacích politik: „Tři základní priority naší vzdělávací politiky představují výrazné navýšení financování regionálního školství, které se promítne do postupného citelného zvyšování platů pedagogických pracovníků a do vytvoření kariérního řádu postaveného na profesním rozvoji učitelů s důrazem na kvalitní systém dalšího profesního vzdělávání. To zatím chybí. Teprve spolu s naplněním těchto priorit směřujících k spravedlivému docenění profese učitele bude možné dále pokročit v prohlubování společného vzdělávání a současně dosažení kvalitních výsledků vzdělání všech žáků. To je možné i při zachování kvalitního speciálního školství pro žáky, v jejichž zájmu není ani při vytvoření lepších podmínek vzdělávání v běžných školách“. Otevřela se tak diskuse o nutnosti vnímat jednotlivé cíle vcelku, ve vzájemné propojenosti při respektování zvláštností historického a kulturního kontextu každé země; tedy úvaha o hranicích a podmínkách univerzální platnosti cílů programu Education 2030.
