Základní školu Trmice navštěvují kromě žáků z majoritní společnosti také žáci s tělesným a mentálním postižením, i žáci s poruchami učení a chování, žáci s jazykovou bariérou a zhruba třetina všech dětí na škole pochází z ekonomicky slabých rodin nebo sociálně vyloučených lokalit. „Nemůžeme chtít, aby se děti přizpůsobovaly škole, ale škola se musí umět přizpůsobit svým dětem a musí se o ně umět postarat. Pestrá škola, kde jsou žáci většinoví i žáci s nejrůznějšími handicapy, je pro vzdělávání dětí nejlepší“, vysvětluje ředitelka, jejíž vzdělávací filozofií je hledat cesty nikoliv překážky. Za svůj přístup a výsledky byla Marie Gottfriedová oceněná v roce 2015 cenou Alice Garrigue Masarykové.
„Skutečně si myslím, že když se s různorodostí a odlišností dětí dobře pracuje, je to velké obohacení pro všechny děti. U nás se opakovaně ukazuje, že v přirozeně rozvrstvené třídě, kde jsou děti se speciálními vzdělávacími potřebami i nadané děti, se dá z této dynamiky úžasně těžit. Získat mohou všichni. Navzájem si pomáhají, učí se spolupráci a respektu a mnoha dalším důležitým životním dovednostem,“ popisuje Marie Gottfriedová více jak dvanáctiletou zkušenost s inkluzí v praxi.
Tři důvody, proč potřebujeme inkluzivní vzdělávání podle Marie Gottfriedové:
1. Protože na celém světě neexistují dva stejní lidé (naštěstí!☺). Každý jsme jiný. Každý v sobě máme něco, čím můžeme obohatit lidi a svět kolem nás. Každý naopak někde potřebujeme pomoc druhých, jejich podporu a podanou ruku.
2. Protože smyslem školy je příprava dětí na život – na život ve vší jeho různorodosti, barevnosti, pestrosti. Nejde jen o kultivaci intelektu, nejde pouze o znalosti a vědomosti. Jde o něco mnohem víc – jde o hodnoty a postoje jakými jsou respekt, svoboda, solidarita, tolerance, empatie. Tomu všemu se děti naprosto přirozeně učí v prostředí, které odpovídá realitě života, tedy v prostředí podnětném svojí pestrostí a různorodostí.
3. Protože svět se rychle vyvíjí, proměňuje, propojuje. Stále zřetelněji se ukazuje, jak potřebná je spolupráce lidí, a tedy jejich vzájemná komunikace, ochota navzájem si naslouchat a vyjít si vstříc. Jinými slovy – když se budeme přijímat takoví, jací jsme, a když spojíme své síly, schopnosti a možnosti, bude nám všem lépe, všichni z toho budeme mít užitek. Společné vzdělávání je v tomto smyslu vzdělávacím trendem, který odpovídá potřebám dnešního světa a lidské společnosti.
„Přeji našim dětem, učitelům, rodičům, školám, přeji nám všem, abychom se stále víc učili společně se vzdělávat a společně žít – ku prospěchu každého a všech,“ uzavírá Marie Gottfriedová.
