„Když se Věra narodila, otočil se nám život vzhůru nohama. Najednou bylo vše jinak a nebylo jasné, kam bude její život směřovat a zda v něm obstojí a my s ní,“ vzpomíná maminka Olga. „Věra se narodila v roce 1993 v Praze s vrozenou genetickou vadou Williamsův syndrom. Tato diagnóza byla v té době téměř neznámá a integrace postiženého dítěte v plenkách,“ dodává paní Pišlová.
„Jelikož Věrka začala chodit až v pěti letech, byl s mateřskými školkami velký problém,“ popisuje paní Pišlová, jak obtížné bylo před lety pro dceru najít místo v běžné školce. Poté, co neúspěšně oslovili řadu školek, měli Pišlovi nakonec přeci jen štěstí. Našli školku, do které se dcera výborně začlenila a byla v ní moc spokojená. „Jediná námi oslovená školka, která se nebála práce s postiženým dítětem, byla školka waldorfského typu na Praze 6, kde se všichni v čele s paní ředitelkou zhostili úkolu úžasně. Věrka se zařadila do kolektivu, děti jí měly rády, pomáhaly jí, byla tam moc šťastná a dělala velké pokroky,“ vypráví Věrčina maminka.
V úspěšně zahájeném společném vzdělávání se rodina rozhodla pokračovat i na základní škole, do níž Věra nastoupila v roce 2000. „Ze základních škol nám nakonec vyšla vstříc spádová základní škola T. G. Masaryka v Praze 6 - Ruzyni, kde Věrka navštěvovala nejprve mikrotřídu, ve které bylo jen devět dětí. Od třetí třídy pak tuto třídu připojili k běžné třídě s dalšími dvaceti žáky, v níž se Věrka vzdělávala na základě individuálního vzdělávacího plánu podle svých možností a s pomocí asistenta.“
Přestože začátky nebyly vůbec jednoduché, protože chyběly finance i pevná pravidla, díky vstřícnosti ředitelky školy a celého pedagogického sboru, trpělivosti asistentky pedagoga a spolupráci ze strany SPC i rodičů, se vždy našla cesta, jak problémy řešit a Věra na škole nakonec úspěšně absolvovala celou devítiletou školní docházku. „V některých předmětech pracovala společně se třídou, v jiných jen s asistentkou. Jezdila také na školy v přírodě a účastnila se mimoškolních akcí a kroužků. Naučila se od zdravých spolužáků spoustu věcí, plně se zapojila do kolektivu. V tom jí pomohla její milá společenská povaha,“ vzpomíná maminka Olga, která je ráda, že pro dceru zvolili právě cestu inkluze a umožnili jí tak jednodušší začlenění do většinové společnosti.
„Děkuji všem, kteří nás podpořili, zejména ředitelkám školy i školky, všem pedagogům i skvělé asistentce Rendě,“ uzavírá Olga Pišlová.
