Nebývá zvykem, aby ti, jejichž názory byly v médiích postaveny do přímého protikladu (viz článek nazvaný Reforma školství vázne, bojuje se o školné; HN, 27. prosince), požádali o zveřejnění společné reakce. My jsme se tak rozhodli učinit.
Reforma vysokého školství a podpora expertního týmu připravujícího Bílou knihu terciárního vzdělávání patří k prioritám nového ministra. Již při našem prvním pracovním setkání jsme se oba shodli na tom, že reformami, které budeme společně prosazovat, chceme v prvé řadě přispět k podstatnému zmenšení sociálních bariér v přístupu k vyššímu vzdělání.
Nemohli jsme se tedy vyhnout ani diskusi o školném. Byli jsme si vědomi toho, že naše dosavadní veřejné výroky na toto téma se liší a že tedy bude nezbytné se k tématu vrátit. Zdroj nedorozumění spatřujeme v tom, že termín "školné" zastřešuje mnoho typů možného přispívání na vysokoškolské vzdělávání, což snadno může do zdánlivého rozporu dostat i ty, kteří sledují stejný cíl.
Oba se shodneme na tom, že školné placené během studia je zastaralý a pro naše podmínky nevhodný zdroj navyšování rozpočtů vysokých škol. Přestože by zřejmě přispělo k otevření vysokých škol většímu počtu studentů, nevedlo by ke zmenšení sociálních nerovností v přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Nepomohly by ani klasické půjčky, ani stipendia, a vysokoškolské vzdělání, které se stalo klíčem k životnímu úspěchu, by si pro sebe dále monopolizovaly střední a vyšší vrstvy.
Touto cestou jít nechceme. Navíc tomu brání i programové prohlášení vlády, které jasně říká, že vláda během svého funkčního období školné nezavede.
V programovém prohlášení zároveň však stojí, že vláda sníží sociální bariéry v přístupu k vysokoškolskému vzdělání a otevře diskusi o větším zapojení soukromých zdrojů do financování vysokých škol. Tyto cíle nejsou v rozporu. Financování vysokého školství výhradně z veřejných zdrojů, tj. bez nějaké formy spoluúčasti, u nás vede k tomu, že děti bohatších rodičů studují za veřejné peníze, zatímco děti z chudších rodin si často musí zaplatit plné školné na soukromých ústavech.
Oba jsme si tedy vědomi toho, že financování vysokého školství zásadní změnu vyžaduje. Řešení hledáme v zavedení takového modelu, který by postupným navyšováním rozpočtů vysokých škol mimo jiné i ze soukromých zdrojů umožnil uspokojit rostoucí poptávku po vzdělání, oslabil vliv sociálního původu, usnadnil studentům pokrýt náklady spojené se studiem a v neposlední řadě zvýšil zainteresovanost vysokých škol na kvalitě jimi poskytovaného vzdělání. Takový systém se - podobně jako v jiných zemích - bez určitého druhu spoluúčasti neobejde.
O tom, jakou konkrétní formu spoluúčasti zvolit a jak do ní zapojit spíše absolventy než studenty, vedeme věcnou diskusi. V těchto dnech se zabýváme návrhem na půjčky, stipendia a spoření na vzdělání. Nebráníme se ani debatě o tom, jak do financování zapojit i absolventy vysokých škol, jejichž příjmy vysoce převyšují příjmy těch, kteří vysokoškolského vzdělání nedosáhli.
