Další příběhy Žen z Olympu: Věra Čáslavská/Jana Havrdová/Dagmar Damková/Kateřina Baďurová-Janků/Lenka Bukačová/Hana Moučková/Šárka Strachová
Jakožto žena neměla v cyklistickém prostředí vždy na růžích ustláno. Závodní kariéru na nejvyšší úrovni si prožila v době, kdy byl zájem o ženy malý, a to nejen ohledně nabídky ryze dámských produktů od kol po doplňky, ale i v oblasti mediálního zájmu (nutno podotknout, že ten ani dnes není vůči ženám tak široký, jaký by si nepochybně zasloužily). I ona, podobně jako mnoho dalších žen, se setkala ve sportovním prostředí s předsudky. Od činovníka cyklistického svazu při schvalování nominací na cyklistické mistrovství světa si například vyslechla něco ve smyslu, že ženy patří k plotně a ne na kolo. I přes to všechno se cyklistice naplno věnovala, získala domácí i světové tituly a trénovala svěřence.
Oporou při slaďování profesionálního, rodinného a soukromého života byla Káje hlavně její rodina, včetně jejích i manželových rodičů. Díky nim mohla pracovat na 100% bez výčitek, že rodinu šidí. „Neberu to jako slabost, když přiznám, že bez takové pomoci by některé věci nefungovaly tak, jak jsem potřebovala.“
Pohyb, a nejlépe venku v přírodě, je pro Káju nezbytnou součástí života, aby se udržela v kondici. Pořádá vyjížďky na kole nebo vyráží i sama, je to pro ni skvělý relax. V zimě běžky, skialpy a posilovna.
I přesto, že se Kája pohybovala v převážně mužském prostředí, většina jejích zkušeností s prosazováním se v něm je pozitivních. Oblíbené motto „kde je vůle, tam je cesta“ jí pomáhalo dosahovat svých snů a cílů. A totéž věří, že se podaří i mnoha dalším schopný ženám, které se chtějí prosadit v různých oborech, navzdory předsudkům.
